O KINĚ
Historie promítání filmů a kina v Němčicích:
První filmy se v Němčicích promítaly již před rokem 1921, ale nejsou o tom žádné podrobnosti známy, zřejmě šlo o zapůjčený kinopřístroj nebo o putovní kinematograf.
V květnu roku 1920 zakoupil pro Tělovýchovnou jednotu Sokol její místostarosta Ing. Eduard Viewegh, tehdejší ředitel cukrovaru, promítací kinopřístroj za 18.000 Kčs. Byl to aparát na ruční pohon klikou. Po dokončení výstavby sokolovny na Pinduli, která byla slavnostně otevřena 18. září 1920, se zde prováděla instalace promítací kabiny a plátna, nouzového osvětlení a byla zakoupena sedadla. A tak v roce 1921, tedy před sto lety, došlo k pravidelnému promítání tehdy ještě němých filmů. Přesné datum prvního představení není známo.
Je samozřejmé, že tato událost nejenže způsobila velký rozruch a zájem, ale stala se velkým přínosem kulturního života Němčic i okolních obcí. Vedení kina a jeho provoz převzalo Družstvo pro postavení sokolovny, neboť jeho výnosy měly přispívat ke splácení dluhu z výstavby sokolovny.
Prvním vedoucím kina byl Ing. Bedřich Ondrouch, technik cukrovaru, a prvním promítačem a hybnou silou byl Karel Mojžíš starší, zřízenec cukrovaru. Od té doby docházelo v provozu kina k řadě technických a organizačních změn. Bylo odstraněno náročné dvouhodinové ruční točení klikou promítacího přístroje a nahrazeno elektrickým pohonem. Gramofonová hudba, která zpočátku doprovázela promítání němých filmů, byla brzy nahrazena elektrickým klavírem a také živou hudbou malého sokolského orchestru. V roce 1928 přešla správa kina na TJ Sokol, neboť Družstvo zaniklo. V roce 1932 byl koupen nový promítací přístroj se zvukovou aparaturou k promítání zvukových filmů. Když 1. ledna 1938 zachvátil sokolovnu požár, byl kinopřístroj i se zvukovou aparaturou zachráněn panem Mojžíšem, který je demontoval, obklopen již plameny a s hlavou omotanou mokrou šálou, a v poslední chvíli jej vynesl z kabiny. Provoz kina byl v srpnu toho roku obnoven pod novým vedením Ing. Ervína Milta, technika cukrovaru.
Po rozpuštění Československé obce sokolské německými okupanty v roce 1941 přešla správa všech sokolských kin do německých rukou. Ta je kontrolovala především po stránce finanční zavedením jednotného způsobu účtování. Přesto se vedení kina z příjmů filmových představení během okupace podařilo ilegálně zachránit 130.000 Kčs, které po skončení války byly předány TJ Sokol k umoření dluhu na nové sokolovně.
Po osvobození v roce 1947 došlo k zestátnění všech kin a v roce 1952 byl provoz kina v sokolské sokolovně zrušen a přestěhován do bývalé orlovny na ulici Dolní brána, která se stala trvale jeho budovou a promítání slouží dodnes. V letech 1947 - 1949 byl vedoucím kina Karel Mojžíš mladší, elektromistr cukrovaru. V letech 1949 - 1962 vedoucí kina byla Alžběta Vystavělová, v letech 1962 - 1975 Jiřina Synková, Růžena Tesaříková byla vedoucí kina od roku 1975. Po Karlu Mojžíšovi st. byl hlavním promítačem jeho syn až do roku 1980, kdy ho vystřídal Jan Kroupa.
V roce 1969 bylo promítnuto 333 filmů za účasti 39.110 osob, průměrně na jednom představení bylo 117 diváků. Na vstupném bylo vybráno 142 055 Kčs. Dobrý finanční i návštěvní výsledek byl ovlivněn i tím, že v týdnu od 9. do 15. května bylo na stadionu z pojízdné maringotky krajské správy kin promítnuto šest atraktivních filmů, které přilákaly na sedm představení 6 180 diváků, kteří na vstupném zaplatili 52 284 Kčs. První den před stadionem parkovalo přes 70 motocyklů, 41 aut a dva autobusy. Bylo to první letní kino v našem městě.
V roce 1970 bylo odehráno 186 celovečerních filmů ve 286 představeních, které navštívilo 28 748 osob. Uskutečnilo se 52 odpoledních filmových představení pro děti, kterých přišlo 14 197. Od 9. do 18. června se promítlo 12 filmů pro 4 487 osob opět z pojízdné maringotky Krajského podniku pro divadlo, film a estrády Brno.
V roce 1971 brigádnicky byla provedena částečná rekonstrukce osvětlení, rekonstrukce jeviště, kino bylo vymalováno a byla nainstalována nová opona. Po úspěšném hostování maringotky s promítáním širokoúhlých filmů na stadionu vzešel ze školské a kulturní komise MěNV návrh, aby se stadionu využilo k vybudování stálého letního kina. Byl vypracován odborný projekt a poslána žádost na ředitelství Československého filmu o povolení. Jednání bylo velmi zdlouhavé, neboť některé rozměry divácké tribuny na stadionu neodpovídaly státním normám pro letní kina z roku 1960. Posléze byl provoz dočasně do roku 1974 povolen.
Na počátku 70. let 20. století Ředitelství pro film v Brně provedlo technickou revizi kina na Dolní bráně a doporučilo, aby byly zastaralé promítací přístroje nahrazeny novými. Usnesením pléna a po dohodě se školským odborem ONV byly dva promítací přístroje Ekrhemann objednány v Meoptě Přerov. Byly dodány do konce roku 1971.
V roce 1973 se Divadelní soubor mladých podílel na zabudování dokonalejší techniky na jevišti. Odpromítalo se 231 filmů ve 322 představeních pro 31 423 diváků, příjem činil 127 486 Kčs, přitom vstupné činilo pouze 4 Kčs. Letní kino promítalo od 1. května do 15. října.
V období od 10. 11. 1974 do 15. 5. 1975 se v kině nepromítalo z důvodu další rekonstrukce. Celková hodnota díla byla 149 000 Kčs, finanční náklady činily 125 814 Kčs. Na opravě byly odpracovány stovky brigádnických hodin, hlavně mladých z divadelního souboru a SSM. Nutno ocenit iniciativu mládeže, která svou nápaditostí a realizací svých návrhů vytvořila velmi vkusný a účelný interiér. Veškeré ovládání světel, reflektorů a opony bylo soustředěno do kabiny vestavěné na galerii. Jeviště bylo rozšířeno o rampu, bylo zavedeno telefonní spojení kabiny s jevištěm a pokladnou, hledišti byl dán šikmý sklon. Na slavnostním otevření sálu 13. června byly nejlepším pracovníkům předány věcné ceny a odznaky města. 12. září se započalo s výstavbou WC při jevišti. V roce 1975 se vedoucí kina stala Růžena Tesaříková, administrativní pracovnice Stavebních strojů. V příštím roce 1976 bylo promítnuto 182 filmů ve 276 představeních pro 22 112 dospělých diváků, příjem byl 108 125 Kčs. Pro 3 054 dětských diváků se uskutečnilo 56 filmů, od 1. června byla tato dětská představení v kině zdarma. V roce 1977 bylo odehráno 324 filmových představení pro 26 882 osob s tržbou 118 531 Kčs. Dětských představení bylo 66, ze 4 217 diváků bylo 2 394 neplatících. Od roku 1978 se začaly pořádat filmové festivaly, a to v srpnu Filmový festival pracujících, v listopadu dětský filmový festival. Naše kino se v okrese umístilo na druhém místě co se týče návštěvnosti.
U příležitosti 80 let československé kinematografie byl dlouholetý promítač našeho kina Karel Mojžíš oceněn čestným uznáním ONV za 45 let promítání.
V roce 1979 se uskutečnilo 340 představení s tržbou 126 614 Kčs, proběhly čtyři festivaly, a to Filmový festival pracujících, dva dětské a poprvé přehlídka sovětských filmů. V roce 1980 došlo nejen v našem kině, ale celostátně k poklesu návštěvnosti, zřejmě z důvodu konkurence televize, méně přitažlivých filmů a nepříznivého počasí v době letního kina. Ale v roce 1982 byl plán promítání splněn na 114%. V roce 1983 se odpromítalo 374 představení pro 25 820 diváků. Uskutečnily se 4 festivaly, nově to byl v únoru festival veseloherních filmů. V kronice města se píše, že v příštím roce se uskutečnilo 5 představení pro mateřské školy a 6 pro základní. Pro podporu návštěvnosti sovětských filmů byla realizována praxe předprodeje vstupenek prostřednictvím ZŠ, SČSP, JZD a závodů, které svým členům poskytovaly vstupenky zdarma.
V roce 1986 byla na letním kině zhotovena nová promítací plocha z hliníkového plechu. Od října 1988 byl provoz kina na Dolní bráně přerušen z důvodu rozsáhlé komplexní rekonstrukce, která trvala i v roce 1989. Architektem této rekonstrukce se stal prostějovský Ing. Jan Přikryl, kterému se podařilo vytvořit nadčasový vzhled sálu i předsálí, což obdivují návštěvníci i účinkující. Byla provedena rekonstrukce kina na širokoúhlé, opětovný provoz byl zahájen 1. května 1989. Kino bylo zařazeno do první kategorie, a tak se navýšilo vstupné. Promítací dny byly stále úterý, středa, pátek a sobota. Vedoucím kina se stal Jan Hrabal, který vystřídal Růženu Tesaříkovou.
V roce 1991 místní kino přešlo organizačně do okresní správy kin v Prostějově. Důsledkem toho bylo značné snížení zájmu o návštěvnost, což mohlo být také způsobeno vyšším vstupným, rostoucími poplatky za půjčování filmů a konkurencí televize.
Od roku 1998 je kino součástí kulturního střediska. Pro srovnání - bylo promítnuto 75 filmů pro 4 348 diváků. V roce 2000 už naše kino bylo jediné v jižní části okresu. V roce 2008 navázala kulturní referentka spolupráci s vedoucím kina Metro v Prostějově Ivanem Čechem, tím se k nám dostaly i premiérové filmy.
V roce 2012 kulturní středisko připravilo pro seniory novinku, a to ve světě filmu. Každý měsíc nabízelo v rámci filmového klubu SENIOR jedno filmové představení za zvýhodněné vstupné 35 Kč. První představení navštívilo jen 20 seniorů. Vstup na představení byl samozřejmě pro všechny diváky.
I během prázdnin 2012 naše kino OKO nezahálelo, do promítací kabiny kina byla nainstalována nová technologie na digitální promítání filmů z DVD nebo Blu-ray disků. Vzhledem ke značnému omezení filmových kopií na 35mm filmových pásech ze strany distributorů filmů bylo nutné zareagovat na tuto situaci na filmovém trhu. Vybudování systému DCI bylo pro náš víceúčelový sál (divadlo, kino) značně finančně nákladné, a proto jsme zvolili standard E-cinema, která umožňuje digitální projekce z různých zdrojů, jako např. DVD, Blu-ray, PC. Od září 2012 byly v naší nabídce filmy, které jsou promítány z 35mm filmových kopií i z digitálních nosičů. V roce 2012 byla pořízena promítací technika za 174 000 Kč.
V rozpočtu města bylo pro rok 2016 počítáno s rekonstrukcí střechy a jevištní techniky budovy kina. Proto město požádalo o individuální dotaci Olomoucký kraj, která byla přiznána ve výši 400 tisíc korun. Zakázku na rekonstrukci střechy získala firma Střechy MA-CHAČ, s.r.o. Morkovice-Slížany. Cena díla činila zhruba jeden milion včetně podhledů. Modernizaci jevištní techniky a scénického osvětlení v hodnotě cca 3,6 milionu korun provedly firma GRADIOR s.r.o. a Brno a Lumidée s.r.o, Praha. Zastupitelstvo města dále rozhodlo o opravě fasády a rada města rozhodla o výměně propagačních skříněk na kině. Tyto práce provedli pánové Miroslav Florián a Martin Kyselák. Mimo dotaci Olomouckého kraje hradí všechny náklady město z vlastního rozpočtu. Pro rok 2017 zařadilo zastupitelstvo města do svého rozpočtu položku na opravu fasády zadního traktu budovy kina.
Na podzim roku 2020, i když bylo kvůli koronaviru omezeno veškeré kulturní dění v sále našeho kina, na městě nezaháleli a provedli kompletní rekonstrukci sociálního zařízení pro diváky v budově kina OKO. Zhotovitelem rekonstrukce byla společnost Oldřicha Vaculíka z Kojetína. Práce byla započata v září a hotové dílo bylo převzato na konci října. Na rekonstrukci sociálního zařízení odborným okem dohlížel i pan architekt Jan Přikryl, který je autorem nejen projektu rekonstrukce WC, ale je především autorem projektu rekonstrukce celé budovy kina OKO z roku 1989.
Všemi rekonstrukcemi se zvedla úroveň zázemí pro pořádání všech kulturních akcí v našem kulturním stánku, tedy nejen pro promítání filmů, ale i při pořádání divadelních představení, výstav, koncertů či výchovných pořadů pro školky a školy. . Budově kina Oko přejeme bohatý kulturní život a vždy sály zaplněné spokojenými diváky.
Z kronik a němčických zpravodajů čerpala Naďa Tesaříková, kronikářka města
Novodobá historie především technického zázemí:
K instalaci digitálního projekčního zařízení došlo na přelomu let 2012 a 2013. Po zavedení digitální projekce se paralelně promítalo i na analogové 35mm promítací stroje Meopta MEO5XB. V roce 2014 ukončily filmové laboratoře Barrandov distribuci filmů na 35mm filmový pás, tudíž osud analogové projekce byl zpečetěn. Promítací stroje MEO5XB zůstávají v našem kině nadále v provozuschopném stavu, s veškerým příslušenstvím i náhradními díly. Distribuční kopie filmu je nyní zajištěna pomocí speciálně licencovaných DVD/BD disků, či jiných digitálních nosičů.
Dalším významným milníkem kina byla rekonstrukce jeviště a jevištní techniky v roce 2016, do níž spadala taktéž oprava střechy a fasády. Co se týče jevištní infrastruktury, lze zmínit například výměnu opon, táhel a instalaci lávek nad jevištěm. Nelze také opomenout rozšíření světelného parku. Z původních 24 reflektorů nyní disponujeme kapacitou až 48 reflektorů.
V letech 2018 až 2019 proběhla kompletní výměna zvukové aparatury. V první fázi došlo k výměně reprobeden na sále, v druhé fázi proběhla výměna zvukového mixážního pultu a příslušenství v kabině (3.2019). Vlastnostmi reproduktorů bylo dosaženo vyšší poslechové věrnosti a lepšího stereofonního obrazu. Veškeré zvukové signály putující z jeviště do technického zázemí jsou přenášeny digitální cestou, což má za následek snížení parazitních vlastností, které se dříve nemálo projevovaly brumem a šumem ve výsledném slyšitelném zvuku. (Lahůdkou nejen při večerních představeních bylo hledání postupů, jak z výsledného zvuku odstranit nechtěný příjem středovlnné rozhlasové stanice ČRo2 z nedalekého vysílače RKS Dobrochov na kmitočtu 954kHz ;-). Signál se tehdy rád indukoval na veškerém analogovém nesymetrickém vedení, avšak "symetrizace" signálu pro nás znamenala jeho další mírnou degradaci způsobenou vlastnostmi symetrizačního členu, resp. DI BOXu. Tento problém byl digitálem definitivně vymýcen).
Původní zvuková aparatura byla rok poté nainstalována na zadní stěnu jeviště, kde slouží jako samostatný odposlech pro účinkující. Ve skladu jsme nalezli také původní sálové reproduktory značky Tesla, ty se nám povedlo instalovat do foyer pro nazvučení prostoru před představeními.
Během kulturních akcí se také zvyšovaly požadavky na světelnou techniku, což vedlo k postupnému pořizování barevných LED PAR reflektorů, které lze pro určité druhy svícení používat jako náhradu za barevná žárovková svítidla a zároveň lze jimi vytvořit téměř jakoukoliv barvu.
V minulém i letošním roce (2022) došlo k postupnému zasíťování technických prostor, veškerá digitální technika je tedy centrálně pod správou. Ve zvukové kabině bylo na jaře 2022 provedeno několik stavebních úprav (nové linoeum, rekonstrukce eletroinstalace...) V plánu je také oprava interkomových komunikačních linek mezi jevištěm a kabinou. Technické zázemí v kině OKO je neustále v rozvoji.
Pracovníci kina, Petr Kundel
